Mgr. Jakub Kozák

V průběhu dospívání jsem se při intenzivním studiu hudebních skladeb zabýval vlastním prožíváním a působením hudební interpretace na duši posluchače. Začal jsem si uvědomovat, jak vlivný a potenciálně blahodárný nástroj hudba může být. 

Studium psychologie mě pak vedlo k hledání příležitostí k využití hudby v klinických podmínkách – jednou z prvních takových příležitostí byla Dětská psychiatrická nemocnice Opařany, další například Klinika dětské onkologie. 

Při působení v komunitách menších měst naší země jsem velmi brzy slyšel volání k práci s lidmi, kteří se pro těžkou nemoc ocitají na konci života. Mimo běžné pracovní úkoly “poradenského” či “klinického” psychologa jsem téměř od začátku svého pracovního působení přijal roli odborníka provázejícího v čase očekávaného úmrtí. Nejčastěji to bylo přímo v domácnostech lidí, o které se staral třeba syn nebo dcera, bratr nebo sestra, matka nebo otec. Také k umírajícím dětem jsem byl blízko. 

V úkolech, které pro mne byly mimořádně náročné, se mi postupně stávalo oporou průběžné vzdělávání a zejména pak psychoterapeutický výcvik a průběžné supervize. Sdílení s kolegy i vzájemné inspirování ve způsobu práce s pacientem a také profesionalita v péči o sebe mne vybavily pro dlouhodobou práci v oblasti paliativní péče. 

Přijal jsem také pozvání kolegů z Oblastní charity Polička, kde jsem byl pověřen k vystavení služby zaměřené na kvalitní psychologickou péči o lidi po ztrátě blízkého. Tam jsem začal uvažovat ještě více mimo dosavadní rámec pro mne již obvyklých psychologických služeb. Kladl jsem si otázku, zda můžeme lépe podpořit psychologickou péči o lidi po náročných situacích. Včasně, citlivě. A začal jsem se učit způsob zpracování traumat pod vedením Zuzany Čepelíkové také v okolnostech katastrof. 

Vhodné způsoby odborné opory pro zasažené děti i dospělé rád hledám a rozvíjím s týmem organizace maják naděje.

Vrstvy a barvy v oblacích. Hravost v pohybu.